Přemýšleli jste někdy nad tím jak vaše děti vnímaji pojem smrt?  Jednou jsme byli se synem na procházce a na cestě ležela sražená kočka. Samozřejmě byla mrtvá .a já jsem v tu chvíli vůbec nevěděla co mám dělat. Zda je tak projít kolem ní, nebo nejlépe odvrátit synovu pozornost na něco jiného. Ale než sem začala činit tak syn si kočky všiml a prohlásil jen :“hele kočka“ a šel dál. Nevěděla jsem co dělat, zda mu vysvětlit proč tam leží a co se jí stalo. Ale ho to evidentně ani nezajímalo. A proto přemýšlím jak to mají ostatní rodiče. 

Přijde mi že takhle malé děti vlastně ještě ani nechápou co je to smrt. A stěží mu to budu vysvětlovat tak aby to pochopil. Jen že znáte to, když se dítě naučí používat slovo proč? tak je někdy opravdu těžké smysluplné odpovědi. Už slyším ty otázky syna, proč tam ta kočka jenom leží? Co se jí Tako? Kdo jí to udělal?  Jak vybruslit z takové spleti množství otázek? Tak abychom odpověděli správně na všechny otázky a dítěti neodpověděli jednim slovem proto. Je to opravdu záludné. 

Ale než se naděje že z malého dítěte vyroste předškolák a ptáky jsou už jiného kalibru. Už jim nebude stačit jednoduché vysvětlení. Najednou se může stát že vaše dítě bude smrt brát jako ohrožení a nebude se sní dokázat smířit. Protože ví, že ho něco taky čeká. Informace o smrti se může dozvědět kdekoliv. Ve škole, u kamarádů, může něco zaslechnout od dospělých. Proto je dobré s dětmi o smrti mluvit. Jelikož tu s námi byla, je a vždycky bude. Pokud svým dětem pořádně vysvětlíte tenhle pojem, určitě to přijme lépe než by jste čekali. Já už jsem z otázek maminko kdy budeš stará? A maminko až umřeš tak tady budu sám? Nějak imunní. Vždy synovi vysvětlím jak se věci mají. Nakonec se obejmeme a pokračujeme v nějaké činnosti. Protože ty maličké duše nás potřebují ze všeho nejvíc a hledají v nás oporu a bezpečí. Láska je samozřejmá