Asi není větší klasiky, než rodič, který chce, aby si jeho dítě zlepšilo prospěch ve škole. To se ještě zvýšilo od té doby, co může veškeré známky svého potomka vidět na internetu prostřednictvím systému Bakalář, který používá naprostá většina škol. Problém však je, že se to jen málokdy podaří. Většinou po přinesení špatné známky rodič dítěti řekne, aby se šlo učit, a často i vyhradí čas, který by mělo strávit nad školními knihami. Výzkumy však ukazují, že tento postup vede ke zlepšení jen ve velmi malém procentu případů. Co bychom tedy měli udělat?

V první řadě je nutné zjistit, proč dostalo špatnou známku. Je to proto, že si nedokáže zapamatovat určitá data, například u zeměpisu či dějepisu? Nebo proto, že látku nechápe, což bývá častější u matematiky či češtiny? Problém může být i v tom, že je u písemky nervózní a vše, co se naučil, mu zkrátka „vypadne z hlavy“. Identifikovat příčinu je tím prvním a nejdůležitějším krokem k tomu, abychom dítěti pomohli.

Následně je potřeba onen problém vyřešit. Jistě, to, že si nepamatuje třeba letopočty, lze vyřešit tím, že se bude učit, třeba i samo. Ovšem pokud látku nechápe, pak samostudium příliš nepomůže. Zde je potřeba mu vše vysvětlit tak, aby bylo schopno učivo pochopit.Nervozitu pak musíme řešit úplně jinak, a to paradoxně snížením nároků. Ukázat dítěti, že není třeba se bát, že jedna špatná známka není konec světa. Jistě, může se to zdát kontraproduktivní, avšak povede to ke snížení nervozity, a tím i ke zlepšení výsledků.

Je tedy jasné, že plošné řešení, které bylo často dříve uplatňované, tedy výprask a odpoledne strávené studiem situaci mnohdy spíše zhorší. Nejlepší je pak vyřešit problém hned v zárodku, a s potomkem si promluvit. Věřte, že většina dětí nechce své rodiče zklamat, a skutečně dělají vše pro to, aby dostali dobrou známku, zvláště když vidí, že na tom rodičům hodně záleží. Jen zkrátka někdy potřebují pomoc.