Milovaní koně
Vždycky jsem si přála, abych mohla mÃt doma také nÄ›jaká zvÃÅ™ata. Bez zvÃÅ™at jsem si pÅ™ipadala opravdu taková smutná a také opuÅ¡tÄ›ná. Já si myslÃm, že každý ÄlovÄ›k, tÅ™eba když bydlà sám, tak by si také urÄitÄ› přál mÃt doma tÅ™eba nÄ›jaké zvÃÅ™e. A to bych nebyla já, abych si nepřála pÅ™Ãmo konÄ› a dva veliké psy. Jenomže bohužel tohle se mi nikdy nestalo. Moje maminka jednoznaÄnÄ› Å™ekla, že když máme malý byt, že logicky nemůžeme mÃt konÄ› tomuhle, já rozumÃm a také to chápu, jenomže zkuste tohle vysvÄ›tlit tÅ™eba desetiletému dÃtÄ›ti a nebo jedenáctileté holce.
VÄ›tÅ¡ina holek tohle vůbec nepochopÃ, protože vÄ›tÅ¡ina holek chce mÃt doma konÄ› a navÃc my jsme si stejnÄ› Å™Ãkali, že když budeme kupovat chalupu, tak jsme také hlavnÄ› chtÄ›li, aby chalupa byla opravdu veliká a prostorná a aby mÄ›la opravdu velikou zahradu. To jsme také chtÄ›li kvůli tomu, abychom tam také mohli mÃt potom konÄ›, jenomže maminka, když potom už pÅ™iÅ¡lo na vÄ›c a doÅ¡lo na lámánà chleba, tak Å™ekla, že vlastnÄ› žádného konÄ› mÃt nebudeme. Vůbec nechápu, proÄ nám tohle maminka slibovala. SlÃbila nám, že jakmile budeme mÃt právÄ› velkou zahradu a chatu, že konÄ› poÅ™ÃdÃme urÄitÄ› a k nÄ›mu tÅ™eba malou oveÄku nebo koziÄku, aby kůň nebyl sám, protože kůň nemá být sám.
Bohužel se ale nestalo nic. Maminka nám akorát chtÄ›la dát nÄ›jaké zvÃÅ™e na útÄ›chu a Å™ekla, že klidnÄ› poÅ™Ãdà dvÄ› oveÄky a nebo dvÄ› koziÄky. Dva velké psy nám slÃbila a ty máme, ale já jsem vždycky už snad od narozenà a nebo i dokonce v prenatálnÃm vÄ›ku toužila po koni. Opravdu nechápu, proÄ maminka tohle slibovala, když to potom nemohla dodržet. Dnes je tomu už asi jedenáct let a vůbec nechápu, proÄ to maminka udÄ›lala a dodnes nevysvÄ›tlila, proÄ ty konÄ› vůbec nekoupila. Já když jsem se jà ptala naposledy, tak Å™ekla, že si vůbec nebyla jistá, jestli bychom konÄ› zvládli. Ale i tak jsem byla velice neÅ¡Å¥astná, že neznám pravý důvod.Â