Musím se přiznat, že jsem velice ráda četla knihy. A bylo mi úplně jedno, jaké to jsou knihy, hlavně že se to dalo číst. Protože jinak jsem hodně společenský člověk, tak jsem si také klidně chodila číst někam do parku, kde byli lidé. Dokázala jsem se soustředit na knihu a na čtení, i když kolem mě pobíhalo třeba deset rozjívených dětí a hrály se tam na hřišti nebo v parku. Vůbec mi to nevadilo. A potom, když jsem se rozhodovala kam půjdu na střední školu, tak u mě to vyhrála Střední zdravotnická škola. Chtěla jsem jít sice na žurnalistiku, ale bohužel se mi to nepodařilo, protože jsem neudělala přijímací zkoušky.

Takže moje druhá záchranná školy byla zdravotní škola. To se naštěstí podařilo a já jsem šťastná, že konečně mám střední zdravotnickou školu. A jistě asi předpokládáte, kam jsem šla studovat dál. Ano hádáte správně, protože mě baví se vzdělávat a vzdělání je pro mě velice důležité, tak jsem ještě šla na vysokou školu, která je zaměřená na historii a také žurnalistiku. Vždycky jsem si říkala, že bych moc ráda třeba napsala knihu anebo pracovala pro nějaké noviny nebo časopis. A to jenom díky tomu, že mě baví číst a vzdělávat se. A jak je pro vás důležité vzdělání?

Dáváte vzdělání opravdu hodně anebo je vám to jedno? Hodně lidí třeba dbá na to, aby jejich děti byly lepší než oni sami. Já také. Sice mám syna a také bych si přála, aby šel za vzděláním. Ale pokud nebude chtít, tak ho samozřejmě nebudu vůbec nutit. Když se dítě do vzdělání nutí, tak to nedopadá dobře. Opravdu mi věřte, že pokud budete dítě nebo kohokoliv jiného do něčeho nutit, třeba do vzdělání, tak ho to nebude bavit. Většinou k tomu dotyčný dostane odpor, když je nucený. Já ale jsem ráda, že to vypadá, že syn se bude rád vzdělávat. Někdo to už má prostě v krvi, že ho bude četba a škola bavit, někdo to má zase naopak.