Bohužel se dnes drží na zahrádku s perfektně posekaným trávníkem a bazénem. Žádné květy, žádné keříky, nic. Jen ta tráva, kterou majitel dvanáctkrát do týdne seká a pokud možno co nejdéle. Další typ zahrady je ta, která se soustředí na úrodu. Což také vizuálně není nic moc, ale je to alespoň užitečné, když už nic jiného. A v podstatě se proti ní nedá nic namítat. Ovšem nejkrásnější jsou zahrádky našich babiček a co tak ještě chodíme na procházky, dosti lidí to ještě stále umí. A to je vskutku dobře, protože je to opravdu hezký pohled. Potom je už jedno co to tam kvete, hlavně když to kvete.

Mohou zde být nádherné královské lilie, nebo drobnější zvonky či kruhovníky, které jsme my jako děti neustále nazývali heřmánkem. Nu, vzdálená podoba některých tu byla. Každému se líbí něco jiného, každý má rád jinou barvu, a tak se na zahrádkách hemží vším různým. Není snad jediná, kde by nerostly růže různých odnoží. Když vykvetou, je to opravdu hezký pohled. Nedaleko pak mohou být aksamitníky, kopretiny nebo dnes už i ve velkém pěstovaná levandule. Tyto obrovská pole už nejsou jen výsadou Francie, bývají i u nás. Nu už je vidět i na našich zahrádkách, kde ji lidé zasadí a její voňavé květy pak dávají do polštářků, aby se jim lépe usínalo.

Tohle doporučují i lékaři místo toho, abyste se cpali Neurolem nebo něčím jiným chemickým. Nejprve skutečně vyzkoušejte polštářek z bylinek. Na zahrádku lze také vysadit některé další trvalky, například čemeřici nebo některé hvězdnice. Ovšem pokud se vám nelíbí, dávejte si tam rostliny podle svého gusta. Ty kvetoucí jsou velmi hezké než ty nekvetoucí, které ale bývají většinou zase prospěšnější třeba pro naše zdraví. Optimální je pěstovat ty kvetoucí v pásech blíže ke plotu, tedy na očích a ty nekvetoucí až za nimi. Tím bude naše zahrádka skutečnou pastvou pro oči.